ÚCTA K HISTORII

Mnoho kritiků mi říkalo: „Sochařská figura není nic jedinečného, skvělého, jiného.

To už tady bylo. V každém městě můžete najít nějakou bronzovou nebo mramorovou figurální sochu.“ To je nesporný fakt. Nicméně důležité je, že celý koncept monumentálního figurativního sochařství se výhradně vztahuje k HISTORICKÝM SOUVISLOSTEM spíše než k umění samotnému. Tyto monumenty či artefakty jsou pak nazývány uměleckými díly.

Pojem slova umění, tak, jak jej dnes rádi definují mnozí univerzitní profesoři, kunsthistorikové, kurátoři galerií a muzeí, byl uveden do pohybu mezi lety 1912 – 1918, kdy Marcel Duchamp postavil kolo na barovou židličku a na pisoár umístil nápis a poté tyto objekty nazval uměním. Byl to krok génia, který rozšířil dnešním umělcům pole působnosti a dal pocit volnosti.

Ve vztahu k umění Marcela Duchampa napsal Jasper Jones v nekrologu: „…chtěl zabít umění (kvůli sobě), ale jeho vytrvalé pokusy zničit rámce reference pozměnily naše myšlení a otevřely nový prostor myšlenkám a novému pojetí objektů.“

Dokonce i figurální socha může být prezentována naprosto novým, odlišným způsobem. Monument vytvořený z kvalitních, trvanlivých materiálů budí respekt, zpodobňuje osobnost a promlouvá i k modernímu diváku.